obsedantně-kompulsivní syndromy

Obsedantně-kompulsivní syndromy (zkráceně OCD) jsou psychické potíže, které se projevují vtíravými myšlenkami (obsese) a nutkavým chováním (kompulze). Obsese jsou nepříjemné, opakující se myšlenky, představy nebo nutkání, které člověka znepokojují a kterým se snaží bránit. Mohou se týkat například strachu z nákazy, pochybností, zda bylo vše uděláno správně, nebo agresivních či sexuálních představ. Kompulze jsou pak opakované činnosti nebo mentální akty, které jedinec provádí, aby snížil úzkost způsobenou obsesemi, nebo aby zabránil domnělé katastrofě. Typickými příklady jsou nadměrné mytí rukou, opakované kontrolování, počítání nebo ukládání věcí.

Tyto syndromy se mohou objevit jako nežádoucí účinek některých léků, zejména těch, které ovlivňují chemickou rovnováhu v mozku, například některé léky na deprese, úzkosti nebo psychotické stavy. Přesný mechanismus, proč léky mohou OCD vyvolat nebo zhoršit, není vždy zcela jasný, ale souvisí s jejich vlivem na neurotransmitery, jako je serotonin. Někdy se může jednat o nově vzniklé potíže, jindy o zhoršení již existujících, ale dosud nerozpoznaných symptomů.

OCD se obvykle neprojevuje náhle a plně rozvinuté, ale spíše postupně. Zpočátku si pacient nemusí uvědomovat souvislost s užívaným lékem. Pokud se u vás objeví vtíravé myšlenky nebo nutkání provádět určité činnosti, které vám způsobují značné nepohodlí a narušují váš běžný život, je důležité to co nejdříve konzultovat s lékařem, který vám lék předepsal. Lékař posoudí, zda jsou potíže skutečně spojeny s léčbou, a navrhne další postup.

Většinou se jedná o zvládnutelné potíže. Lékař může zvážit úpravu dávkování léku, jeho výměnu za jiný, nebo doporučit psychoterapii, která je při léčbě OCD velmi účinná. V některých případech může být nutné dočasně léčbu přerušit nebo upravit. Závažnost se liší případ od případu, ale včasná konzultace s lékařem je klíčová pro minimalizaci dopadu na kvalitu života.