odmítnutí transplantovaného orgánu

Odmítnutí transplantovaného orgánu je závažná komplikace, při které imunitní systém pacienta začne rozpoznávat nový orgán jako cizí těleso a napadá ho. Tento obranný mechanismus, který je normálně užitečný pro boj s infekcemi, se v tomto případě obrátí proti vlastnímu tělu. Projevy mohou být různé a závisí na typu orgánu. Může se jednat o postupné zhoršování jeho funkce, které se projeví únavou, otoky, změnami v močení (u ledvin), žloutenkou (u jater) nebo dušností (u srdce či plic). Někdy se mohou objevit i horečka, bolest v oblasti transplantovaného orgánu nebo celkové příznaky podobné chřipce.

K odmítnutí dochází proto, že imunitní systém rozlišuje mezi vlastními buňkami těla a buňkami cizího orgánu na základě specifických povrchových znaků, tzv. antigenů. I přes snahu o co nejlepší shodu mezi dárcem a příjemcem se vždy najdou určité rozdíly, které mohou imunitní systém vyprovokovat k útoku. K potlačení této reakce se po transplantaci podávají léky zvané imunosupresiva, které oslabují imunitní systém.

Pokud se u pacienta objeví jakékoli podezřelé příznaky naznačující možné odmítnutí orgánu, je nezbytně nutné okamžitě kontaktovat lékařské pracoviště, které transplantaci provádělo. Včasná diagnostika a léčba jsou klíčové pro záchranu transplantovaného orgánu. Lékaři provedou potřebná vyšetření, včetně krevních testů a případně biopsie, aby zjistili příčinu potíží a zahájili odpovídající léčbu, která může zahrnovat úpravu dávkování imunosupresiv nebo nasazení dalších léků.

Riziko odmítnutí je vyšší v prvních měsících po transplantaci, kdy je imunitní systém ještě aktivnější a účinnost imunosupresiv se může měnit. Zvýšené riziko může být také u pacientů, kteří nedodržují doporučenou léčbu imunosupresivy nebo se u nich objeví infekce, která může imunitní systém dále stimulovat.