rejekce transplantátu

Rejekce transplantátu je stav, kdy imunitní systém pacienta začne napadat a ničit transplantovaný orgán nebo tkáň. Imunitní systém je přirozeně nastaven tak, aby rozpoznával a likvidoval cizorodé látky, a bohužel transplantovaný orgán, i když je pro pacienta životně důležitý, je pro jeho imunitní systém vnímán jako cizí.

Projevy rejekce se mohou lišit v závislosti na typu transplantovaného orgánu. Může se jednat o postupné zhoršování funkce orgánu, které se nemusí na první pohled projevit výraznými příznaky, nebo naopak o náhlé a závažné potíže. Mezi běžné příznaky patří například únava, horečka, bolest v oblasti transplantovaného orgánu, otoky, změny v močení (u transplantace ledvin) nebo potíže s dýcháním (u transplantace plic).

K rejekci dochází, protože imunitní systém rozpoznává buňky transplantovaného orgánu jako odlišné od vlastních buněk pacienta. Aby se tomu zabránilo, pacienti po transplantaci užívají léky na potlačení imunity (imunosupresiva). Tyto léky snižují aktivitu imunitního systému, ale zároveň zvyšují náchylnost k infekcím.

Pokud máte podezření na rejekci transplantátu, je nezbytné okamžitě kontaktovat lékaře nebo transplantační centrum. Včasná diagnostika a léčba jsou klíčové pro záchranu transplantovaného orgánu. Lékaři mohou provést další vyšetření, jako jsou krevní testy nebo biopsie, a upravit imunosupresivní léčbu, aby rejekci potlačili. Závažnost rejekce se liší a závisí na mnoha faktorech, včetně typu orgánu, rychlosti rozvoje a celkového stavu pacienta.